Původ:

Zastínění okenních otvorů má dlouhou historii sahající až do starověku. První předchůdci žaluzií se objevily v Egyptě a Mezopotámii, kde se používaly tkané rohože a dřevěné mřížky k regulaci slunečního světla a ochraně soukromí. V orientálních harémech se používaly husté mřížky zvané "mašrabíja", které umožňovaly ženám uvnitř pozorovat svět venku, aniž by byly samy viditelné.

Evropský vývoj:

Do Evropy se žaluzie dostaly v 16. století a staly se populární v jižních oblastech, jako je Itálie a Španělsko. Zde se používaly horizontální dřevěné přepážky, které se daly otevírat a zavírat. První polohovatelné žaluzie si nechal patentovat v roce 1812 francouzský truhlář. Jeho vynález se skládal z dřevěných lamel spojených šňůrkami a páskami, které se daly naklápět a regulovat tak množství světla v místnosti.

Moderní materiály a typy:

V 19. a 20. století se žaluzie dále rozvíjely a vyráběly se z různých materiálů, jako je kov, plast a bambus. Dnes existuje široká škála typů žaluzií, včetně horizontálních, vertikálních, interiérových, exteriérových, látkových a hliníkových. Žaluzie se staly běžnou součástí moderních interiérů a plní nejen funkci stínící techniky, ale také estetický doplněk oken.

Další zajímavé informace:

• Slovo "žaluzie" pochází z francouzského slova "jalousie", které znamená "žárlivost". Je to odkaz na orientální mřížky, které sloužily k ochraně soukromí žen v harémech.
• Žaluzie se používají nejen v interiérech, ale také v exteriérech, kde chrání před sluncem, deštěm a větrem.
• Žaluzie se staly důležitou součástí interiérového designu a jsou k dispozici v široké škále barev, materiálů a vzorů.